Nadzemní bazény jako rychlé a dostupné řešení

Výstavba a budování bazénů je technologicky náročná stavební činnost, která má své odborníky, terminologii a vyžaduje podobnou míru erudice, jako např. stavba domu. Těmto bazénům se nyní věnovat nebudeme. Naši pozornost teď poutají bazény, které svou přítomnost na zahradě podmiňují skutečně jen uhrazením pořizovací ceny.

Zásadním a klíčovým argumentem pro nákup nadzemního bazénu je přirozeně jeho pořizovací cena, která se může dostat pod hranici 3 000 Kč. Druhá, související a neméně významná výhoda spočívá v absenci nutnosti jakýchkoliv stavebních úprav, výkopů atd. Bazén je možné jednoduše postavit, naplnit vodou a tím to celé končí. Z toho ale také vyplývá celá řada nevýhod. Nadzemní bazény mají omezené rozměry, v podstatě vždy oválný či kruhový tvar (půdorys) a velmi omezenou hloubku (cca max. 1,3 m). Pro ilustraci je možné uvést rozměry jednoho z největších nadzemních bazénů na trhu s rozměry 3,5 x 7,36 m a s hloubkou 1,22 m. Na´zimu je takový bazén nutno sklidit. Komfort užívání také snižuje špatná, respektive minimální cirkulace vody.

Zákazník se takřka vždy setká s bazény vyrobenými z plastu, který tvoří pevný skelet (někdy i ocelový) a tělo samotného bazénu, případně jsou bazény řešeny jako beztvará hmota, který se vytvaruje samotným napuštěním vody. Oba dva způsoby se vzájemně kombinují. Těžko prohlásit, který způsob je lepší. Častým argumentem proti bazénům z měkkých „nafukovacích“ materiálů je možnost protrhnutí fólie a tím v podstatě definitivní znehodnocení bazénu. Protrhnutí je ale možné realizovat pomocí nějakého ostrého předmětu, nikoliv běžným užíváním a pohybem v bazénu. Nicméně, fólii je opravdu možné poměrně jednoduše poničit.

Důležitější je, aby cena bazénu zahrnovala i čistící zařízení, tedy tzv. skiemer či filtrační jednotku. V případě nadzemních bazénů se zákazník může setkat v podstatě  s dvěma druhy filtrací, tedy s filtrací  kartušovou nebo pískovou (kartušový / pískový filtr).

Kartušový filtr funguje podobně jako filtr na kávu, či vzduchový filtr v autě. Voda opětovně prochází přes kartuši, na které se zachycují nečistoty. Kartuše sice zachytí jemnější nečistoty než písek, ale zase se častěji zanáší a je ji nutno vyměnit nebo vytáhnout a propláchnout vodou.

Pískový filtr je podobně velmi jednoduché zařízení. Znečištěný filtrující písek se čistí zpětným průplachem. (otočení cirkulace vody, zvíření písku a nečistoty a vypuštěním nečistoty do kanalizace). Ani zde není rozumné hovořit o jasně výhodnější investici do té či oné filtrace. Faktem zůstává, že písková je snadněji obslužná a tím pádem rozšířenější - populárnější.